Informační speciál o Syrské občanské válce a jejích globálních dopadech

Příběh syrské války

Publikováno: 2. 7. 2020, Poslední aktualizace: 3. 7. 2020

Zdroje:
Ghaith Abdul Ahad/The Guardian
Caritas Internationalis
Amnesty International

Arabské jaro a jak to všechno začalo

Vlna arabského jara zasáhla Syrskou arabskou republiku v době špatné ekonomické situace a významných společenských změn. Po desítkách let autoritářské vlády jedné strany v čele s Háfizemal-Asadem se po roce 2000 stal prezidentem jeho syn Baššár, ten nejprve u některých vzbuzoval naděje na uvolnění politických poměrů, ty se však nenaplnily: moc se nadále koncentrovala v rukou vojenských stranických kádrů, kde klíčové pozice zastávaly příslušníci klanů menšinových alawitů asunnitské obchodní eli

ty. Liberalizační ekonomické reformy za nového prezidenta negativně postihly ty nejzranitelnější skupiny jako malé lokální podniky a zemědělce, které navíc od roku 2007 trápilo drastické sucho a státem nezvládnutá migrace do měst. Průběh samotných protestů v roce 2011 se z mnoha důvodů velmi lišil od okolních zemí.

Autoritářský režim, proslulý svým nepotismem, korupcí a tvrdými represivními metodami, měl za sebou dlouholetý boj proti politické opozici, výraznou stopu na něm zanechalo krvavě potlačené islamistické povstání na začátku 80. let. Na první mírové demonstrace na jaře roku 2011, jichž se účastnilo široké spektrum aktivistů a sociálních skupin a které se vyznačovaly např. i vysokou aktivitou a participací žen, reagoval návrhem spíše kosmetických reforem, ale rovněž silou: výsledkem byly nejen stovky zastřelených, další stovky zatčených, ale také nové protesty, které vedle „kolébky povstání“ v Dar’á zasáhly většinu velkých syrských měst včetně Damašku, Aleppa, Homsu, Hamá, Tartúsu, Latákie, Rakky aj. Postupně vzniklá povstalecká území se často kryla se sunnitskými, zanedbanými oblastmi na periferii země a chudými předměstími velkých měst.


– Skladba syrské společnosti je etnicky i nábožensky výrazně heterogennější než např. v Egyptě nebo v Tunisku, kde tzv. arabské jaro začalo.

Masové demonstrace proti režimu, 2011

Associated Press

Mučení a likvidace politických vězňů

Amnesty International

Arabské jaro v Tunisku

prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.

Arabské jaro v Egyptě

prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.

Syrské protesty arabského jara

Jan Daniel, Ph.D.

Protesty v Hamá, červenec 2011

Syrian Revolution Network

Válečné události a jejich aktéři

Někteří důstojníci syrské armády během protestů roku 2011 odmítali nařídit střelbu do protestujících, z oficiální armády dezertovali a na konci roku založili tzv. Svobodnou syrskou armádu (SSA), oficiálně se hlásící k možnosti „svobodné, demokratické a pluralitní“ Sýrie. Tato nová povstalecká armáda, ve skutečnosti spíše volné sdružení lokálních milicí a frakcí, trpěla výraznou rivalitou mezi různými skupinami.

Se stupňujícím se násilím nabíral konflikt výrazně sektářskou povahu, když v povstání začaly hrát větší roli nejdříve islamisté a později džihádistické útoky na minority (alawity, šíity, křesťany), jež se v reakci na to ještě více přimknuly k režimu. To učinili i někteří sunnité spatřující v Asadově vládě menší nebezpečí. V roce 2014 se totiž z chaosu občanské války vynořili džihádisté z Islámského státu, z velké části cizího původu, a posílily i další islamistické skupiny, k nimž se mnohdy přidávali i bývalí vojáci ze SSA.

Do syrské občanské války se postupně zapojily některé sousední státy a světové mocnosti, čímž se konflikt rozrostl a výrazně prodloužil. Za syrský režim se postavili šíitští spojenci: už od počátku války syrské vládě poskytoval logistickou, technickou a finanční podporu Írán a bojů se na její straně zúčastnil také libanonský Hizballáh. Roku 2015 poprvé vojensky zasáhlo Rusko, které spolu s Čínou vetovalo většinu rezolucí OSN podporovaných Západem.

Protirežimní povstalce podporovaly kromě sunnitských zálivových monarchií také USA (rebelům např. poskytovala výcvik CIA), jež později vedly také mezinárodní koalici proti Islámskému státu a vyzbrojovaly kurdské jednotky bojující proti němu v první linii. Turecko se sice postavilo na stranu opozice a mezinárodní koalice, avšak také proti syrským Kurdům. Přímo na režim zaútočily USA omezeně několika cílenými nálety až po „překročení červené linie“ v důsledku chemických útoků, mj. v Chán Šajchúnu ze 4. dubna 2017. Finance různým islamistickým skupinám dodávala dále Saúdská Arábie, jež v Sýrii vede zástupnou válku proti Íránu.

Shrnutí komplexního konfliktu

Jan Daniel, Ph.D.

Režim Baššára Asada

Jan Daniel, Ph.D.

Principy Syrské svobodné armády

Svobodná syrská armáda

RNDr. Mgr. Pavel Doboš, Ph.D

Islamismus v syrské občanské válce

RNDr. Mgr. Pavel Doboš, Ph.D.

Zahraniční bojovníci v řadách IS

PhDr. Ondřej Ditrych, MPhil. Ph.D.

Sýrie dnes

Boje doprovázel územní rozpad státu, jehož současné hranice určily mj. západní mocnosti po 1. světové válce a následném rozpadu Osmanské říše. Znovu se tak projevila sociální a geografická nekoherentnost do velké míry umělého státního útvaru, jakým moderní Sýrie byla.
Díky ruské a íránské podpoře se Asadovu režimu podařilo získat většinu země opět pod svou kontrolu a v polovině roku 2020 tak z původních povstaleckých území zbyl pouze zlomek, a to severozápadní cíp země okolo města Idlib, poslední bašty povstalců a islamistické opozice, a Afrín, okupovaný tureckou armádou.

Severovýchod země v kooperaci s režimem, ruskými a americkými jednotkami stále spravují kurdské autonomní síly, oslabené tureckou intervencí na podzim roku 2019.
Válka od roku 2011 donutila kolem 6 milionů Syřanů opustit zemi, další zhruba čtvrtina (předválečné) syrské populace je vysídlena uvnitř Sýrie. Podle odhadu Světové banky byla v celé zemi poničena více než čtvrtina všech obytných budov. Počty obětí se počítají ve statisících, neexistují o nich však přesné a spolehlivé statistiky.

Shrnutí deseti let války

France24

Počátky přímého zapojení Ruska do války v Sýrii

Bc. Stanislava Ozerova a Emil Aslan, Ph.D.

Rozsah zkázy po bombardování Aleppa, březen 2016

BBC News

Angažmá Saúdské Arábie v Sýrii

Mgr. Zuzana Kováčiková

Rožava – Demokratická federace severní a východní Sýrie

Priv.-Doc. Dr. habil. Gülistan Gürbey

Syrští uprchlíci na cestě v roce 2015

National Geographic

Syrská vláda

Syrská opozice

Kurdové

Islamský stát

Turecko

6/1/2015
2015 2020

Každodenní vývoj situace je možné sledovat zde